"Silná vizualita, v níž jdou narace a abstrakce ruku v ruce."

Alica Minar & col. je umělecký kolektiv založený v roce 2020 slovenskou choreografkou a performerkou Alicou Minar. Silná vizualita, v níž jdou narace a abstrakce ruku v ruce, je pro její tvorbu typická. Intuitivně, prostřednictvím bizarních situací, hledá humor a poezii, přitom je odhodlaná zkoumat a společně s divákem pitvat opomíjené aspekty tíživých společenských témat.

Chamtivost a neomezenou expanzi v DEVOURER, vztah člověka a vody v PERMEANCE, lidský hněv v EXPLOSION, zahlcenost ve WOBBLY, znovuobjevení lesa ve WOODS WON'T VAPORIZE nebo karpatskou divočinu v LUSH BLAST. Alica Minar pracuje muližánrově na pomezí tance, objektového divadla, světla, zvuku a textu. 

Náš tým

Alica Minárová

Umělecká ředitelka, Choreografka, Performerka
[email protected]

Katarína Bakošová

Autorka, Editorka, Administratíva
[email protected]

Lenka Vořechovská

Dramaturgyně, Tanečnice
[email protected]

Karolína Vašíčková

PR a marketing
[email protected]

Lucie Hrochová

Produkce
[email protected]

Lauren Fitzgerald

Finance
[email protected]

Napsali o nás

“Choreografie Alice Minar Woods Won´t Vaporize vytváří také svého druhu krajinu – vydáváme se v ní do pomyslného lesa, kde se tanečníci stávají jak jeho obyvateli, tak krajinou samotnou. Alica Minar v této choreografii posouvá svou fascinaci extenzemi lidského těla, kostýmy, které v něčem ochuzují nebo znemožňují pohyb performerů, ale současně tak také nutí k hledání nového fyzického výrazu, hraje si se scénickými objekty a s atmosférou dotvářenou světelným designem, který diváka přesune lehko z lesní houštiny na mrazivou pláň Aljašky. (Můžeme souhlasit s tím, že lesy nezmizí, otázka je, jak to bude s lidmi…). “

Lucie Kocourková

REPORTÁŽ

“Momentálně mám tendenci přemýšlet o tématech v pozitivnějším tónu. Cítím vnitřní potřebu směřovat svou pozornost k měkčím, přívětivějším a teplejším aspektům života, které ve mně probouzejí pocit otevřenosti a přijetí. Kontrast, který jsem v minulosti vytvářela tím, že jsem se zaměřovala na vážná témata a do nich vnášela humor, se nyní obrací. Mé soustředění se více přiklání k tématům, která vytvářejí pocit sounáležitosti nebo propojení, ale v nich uvnitř se řeší něco závažného. … I když už je inscenace hotová, člověk musí komunikovat pro sebe a pro tým, co to vlastně vytvořili a jakým způsobem to replikovat znovu. U sólové práce sice nemluvím sama se sebou, ale stále musím komunikovat s lidmi, který tvoří tým kolem, takže dialog je pro mě stále stěžejní. Vlastně ani nedokážu tvořit sama, potřebuji, aby tam někdo byl a buď se alespoň díval nebo se mnou mluvil.”

Lucie Kocourková, Alica Minar

ROZHOVOR

"Předměty nabízejí bohatý svět. Cítím, že i když mám určitou potřebu, aby se mé tělo hýbalo o tančilo, předměty mají vlastní zákonitosti, které mi usnadňují vstup do pohybu. Objekty a tělo jsou pro mě jako partneři, není jeden důležitější než druhý, koexistují spolu a jejich setkáním můžeme vyjádřit určité věci, které jsou možná duchovní, fyzické nebo emocionální. Tato zvláštnost a podivnost jsou součástí extravagance a estetiky, se kterou pracuji a kterou se snažím nabídnout. Tato bizarnost určitých životních situací vytváří humor. Myslím, že pokud máte těžké téma, je snazší a přístupnější do něj vstoupit hravě a podivně. Dává vám to větší svobodu."

Sara Castro, Alica Minar

ROZHOVOR

“Nikdy jsem se nechtěla omezovat na to, co vidím v nejbližším okolí. Vždy jsem se chtěla dostat ven. Chtěla jsem se koukat na díla vlastníma očima, být u toho, co se na mezinárodní scéně zrovna děje. Což je také drive, který mě přivedl k myšlenkám motivovaným post-dance ještě dříve, než jsem se více začetla do stenojmenné knihy (Moderna Dansteatern, Stockholm). Poskládej to všechno dohromady, a je z toho dlouhotrvající vášeň, která silně ovlivňuje způsob, kterým tvořím. … Asi vždy hledám zdroj, důvod, proč se hýbu nebo proč se má někdo dívat na to, jak se hýbu. Když si se mnou někdo přijde na můj workshop něco zažít, je to jiné. Necessity je podle mě nutnost choreografa definovat, proč by to, co dělá, mělo někoho zajímat. Jde o vytváření vztahu mezi pozorovatelem (witness) a tím, kdo se hýbe (mover). Když performuji, nejde čistě o můj taneční prožitek, ale o vztah mezi jevištěm a hledištěm.”

Hana Polanská, Petr Soukup a Alica Minar

ROZHOVOR

“Tanečníci působí jako pevně spjatý tým, synchronizovaný jak s choreografkou a její vizí, tak s dalšími prvky inscenace, jako je hudba, scénografie a kostýmy. … Díky možnosti zažít WOODS WON’T VAPORIZE ve dvou odlišných prostředích nabývám pocitu, že choreografie Alici Minar je uvědoměle volná ve výstavbě, která se mění podle místa, kde je zatančena. I když kořeny stromů jsou velmi stabilními základnami, to, kam se rozrostou, je kombinace náhody a potřeby, které rozumí jen nezkrotná příroda. Podobné vlastnosti má i inscenace Alici Minar.”

Kateřina Šilhová

RECENZE

“Humanoidní pohyby jsou rozbíjeny animálními instinkty a reakcemi. Jejich akce na zemi zpočátku naznačuje generování energie z půdy, z kořenů, což zase má dvojí význam, jeden konkrétní, neboť stromy mají kořeny, druhý abstraktní, protože slovo kořeny používáme v přeneseném významu i my, pro jevy a vztahy, které nás vyživují duševně, ne mízou. Skupinou tanečníků taková pomyslná míza koluje.” “Oceňuji hudební krajinu Vi Huyen Tran a sugestivní světelný design Raquel Rosildete, který vytváří různé atmosférické změny, zamlženou krajinu, poušť nebo polární záři.”

Lucie Kocourková

RECENZE