"Silná vizualita, v níž jdou narace a abstrakce ruku v ruce."

Alica Minar & col. je umělecký kolektiv založený v roce 2020 slovenskou choreografkou a performerkou Alicou Minar. Silná vizualita, v níž jdou narace a abstrakce ruku v ruce, je pro její tvorbu typická. Intuitivně, prostřednictvím bizarních situací, hledá humor a poezii, přitom je odhodlaná zkoumat a společně s divákem pitvat opomíjené aspekty tíživých společenských témat.

Chamtivost a neomezenou expanzi v DEVOURER, vztah člověka a vody v PERMEANCE, lidský hněv v EXPLOSION, zahlcenost ve WOBBLY, znovuobjevení lesa ve WOODS WON'T VAPORIZE nebo karpatskou divočinu v LUSH BLAST. Alica Minar pracuje muližánrově na pomezí tance, objektového divadla, světla, zvuku a textu. 

Náš tým

Alica Minárová

Umělecká ředitelka, Choreografka, Performerka
[email protected]

Katarína Bakošová

Autorka, Editorka, Administratíva
[email protected]

Lenka Vořechovská

Choreografka, Dramaturgyně
[email protected]

Tereza Vacková

Sociální sítě a komunikace
[email protected]

Kristýna Sudková

PR a Vztahy s médii
[email protected]

Anna Solianyk

Produkce
[email protected]

Napsali o nás

"Dancetopie je pak pro mě víc než festival. Je to komunita lidí, kteří chtějí přemýšlet o umění, o tanci, o tom, kde tanec dělat, v jakém prostoru a za jakých podmínek.", - Lucia Kašiarová.

Hana Polanská Turečková

Rozhovor

"Tanec je stále marginalizovaná a úzce profilovaná forma,“ říká Isabel Lewis. „To je jedna z mých motivací, proč jsem přijala roli spoluumělecké ředitelky Tanzquartier Wien: obhajovat tanec jako současnou kulturní formu, která může promlouvat k současnému diskurzu a být jeho součástí. Problém není, že by v oboru nebyly brilantní myšlenky, brilantní umělci, výzkumníci nebo artikulovaní lidé. Myslím, že tato marginalizace souvisí s evropskou kosmologií, která v sobě stále nese strach z těla — strach z jeho nepořádnosti, protože tělo přesahuje standardizaci a kontrolu.

Hana Polanská Turečková

Rozhovor

Namísto toho, aby přírodu zobrazovali na jevišti, přenášejí to, co se naučili od lesa, do svých těl. Výsledkem je představení, v němž se těla pohybují plynule i s napětím, v němž slyšíme těla zpívat a křičet.

Susanna Ylikoski

Recenze

Jedná se o způsob divácky vděčný a dosti srozumitelný, což není na škodu – inspirace uměleckými díly je zřetelná a publikum ví, ke kterým se tanečníci právě vztahují a se kterými navazují dialog.

Lucie Kocourková

Recenze

Říjnové vydání podcastu Dance News s názvem Dance Guide o sociálním a ekonomickém postavení tanečníků v České republice a ženské zkušenosti v této oblasti.

Natálie Bulvasová

Podcast

Stejně jako si voda (či vlastně mléko) hledá cestu nejmenšího odporu, také počínání performerek odráží princip nenásilného, přirozeného plynutí, protínající každý milimetr jejich zlehka pulzujících těl.

Rozálie Andělová

Recenze