Napsali o nás
Existovat jako květina nebo jako kámen, dotknout se ve své představivosti neznámého. Není to projev naivity, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale prostředek, jak probudit magické a spekulativní myšlení.
Dancetopia se tak stává mezinárodní platformou pro kritické promýšlení světa a našeho místa v něm. Otázka, jaký svět chceme – a co už je pro nás neudržitelné a neakceptovatelné – otevírá prostor pro rozšíření kritiky i odporu vůči vykořisťovatelským a násilným systémům, v nichž žijeme.
Rozhovor artikuluje jednu z nejdůležitějších současných linií současného experimentálního tance: linii, která tanec chápe nikoli jako produkt, technický výkon nebo estetiku podporující dominantní ideologii, ale jako způsob vztahování se k druhým i sobě, jako určitý druh vědění.
Čas strávený v blízkosti lesa, řeky a luk usnadnil zaměření na „udržitelnost v umělecké praxi – včetně ekosystémového myšlení, eko-somatických přístupů a queer ekologie“.
Musíme si uvědomit, že udržitelnost bez kritiky kapitalismu, kolonialismu, rasismu a patriarchátu je ve skutečnosti jen chatrnou novou maskou starého pořádku. Skutečná změna začíná, když se naučíme říkat: „Ne.“ Když tvoříme jinak, třeba pomaleji, s péčí, s vědomím, že každý malý akt odporu má smysl, a to i kdyby nebyl hned viditelný.
Letošním tématem je regenerace a ekologie, a to včetně systémů, mezi které patří udržitelné umělecké praxe, queer ekologie, ekosystémové myšlení nebo eko-somatické přístupy. Tato témata reflektují ve své práci i vybraní rezidenti a rezidentky.
V Dancetopii je například spousta věcí, které plynou hladce, a také spousta těch, které ne. Existuje konflikt — jako v každé lidské spolupráci — ale pro mě se klíčovým stalo učit se do konfliktu vstupovat jiným způsobem.
Za doprovodu živé hudby probíhá zápas s kovem i s vlastními těly plný pnutí, ale i určité dávky animality. Duo bojuje s řetězy jako zvířata uvázlá v okovech nebo jako mouchy v pavučině před právě se blížícím pavoukem. Co je však v tomto případě ona nestvůra? Environmentální krize, válka, industrializace nebo samotný člověk?